Výchova

(něm.: Erziehung)

1.) Záměrná, cílevědomá soustava činností, proces zaměřený k relativně trvalému utváření osobnosti člověka (formování jeho základních osobnostních znaků: názorů, přesvědčení, postojů, citů), utváření podmínek umožňujících rozvoj a stimulujících snahu člověka stát se integrovanou a socializovanou osobností, vytvořit člověka jako sociální bytost.. Utváření charakteru osobnosti působením na city a vůli. Proces cílevědomého utváření vztahu člověka ke světu (k přírodě, civilizaci, kultuře, sociálnímu prostředí). Ideálem výchovy je takové formování osobnosti, kdy se slučuje svoboda jedince s mravním řádem společnosti (lidstva).

Výchova jako celoživotní proces má dvě odlišné etapy [19]:

• výchova dětí a mládeže, která spočívá ve vytváření člověka jako společenské bytosti, ve vytváření osobnosti, v základní přípravě na výkon sociálních rolí (podstata dospívání);
• výchova dospělých, která spočívá v neustálém dotváření osobnosti, popř. v jejím udržování, event. přetváření (resocializaci, reedukaci); dále v adaptaci na neustále se měnící životní podmínky, ve zdokonalování výkonu sociálních rolí a ve vytváření možností přecházet na sociální role nové; v rozšiřování konzumace kultury a spoluúčasti na jejím vytváření; ve všestranném ovlivňování chování a jednání; ve všestranné péči o člověka a o život člověka jako člověka.

2.) Termín je často užíván jako synonymní s pojmem vzdělávání - výchova : vzdělávání) nebo tomuto pojmu nadřízen či podřízen. F. Drtina: "Výchova je formativní proces, jehož výsledkem je vzdělání". Herbart: "Nemám nižádného pojmu o výchově bez vyučování, jako neuznávám žádného vyučování, které nevychovává".

3.) Pojmu je často subsumován i pojem sociální učení a za výchovu se považuje i nezáměrné a nahodilé působení nejrůznějších sociálních vlivů (skupinové normy, literatura, umění, hromadné sdělovací prostředky, propaganda, reklama atd.), tedy i celý socializační a adaptační proces (viz též socializace).