Systém

Uspořádaná množina prvků a vztahů mezi nimi, které z určitého souboru tvoří relativní celek.

Otcem teorie systémů je vídeňský profesor, později žijící v Kanadě - Ludwig von Bartalanffy (1901-1972), který po 2. světové válce založil Společnost pro obecné rozvíjení teorie systémů. Dnes již teorie systémů pronikla do většiny věd a pojem "systém" má internacionální charakter. Proto také existuje celá řada definic systému. Definice Bartalanffyho: "Systém je agregací podobných nebo alespoň vzájemně souvisejících jevů, věcí, procesů a souboru pravidel pro jejich jednání (fungování)".

Z definice systému vyplývá, že:

• každý systém se skládá z určité množiny prvků,
• prvky jsou části, na které je možné a účelné systém dělit,
• systém je možné členit na subsystémy,
• každý systém je součástí vyššího systému (supersystému), jehož je subsystémem,
• systém je propojen s okolím, na které reaguje, proto hovoříme o dynamickém systému,
• systém vyjadřuje interaktivnost prvků (vztahy mezi nimi),
• systém může existovat samostatně (bez určení vztahu k jinému systému).

Primárně nás zajímají vztahy mezi prvky, sekundárně prvky samé. Tato množina je s okolím, z něhož byla vydělena, spojena vstupy a výstupy. Obecnou tendencí chování každého systému je snaha o přežití, proto se systém zmocňuje energie a materiálu z okolí a s ním se vyvíjí (zmocňuje se především zdrojů a informací). Jakákoliv změna na vstupu znamená i změnu na výstupu.  Proto platí, že reakce (R) je funkcí (výsledkem) podnětu (P): R = f (P).

Vztahů mezi prvky systému je n (n-1).

Nejjednodušší dynamické systémy jsou systémy s neměnnými vztahy mezi prvky.

Řízení ekonomických a personálních systémů je velmi složité, protože operuje s prvkem velmi variabilním - s lidským činitelem, kde vztahy exponenciálně narůstají. Tento fakt dal vzniknout teorii organizace, protože ve spleti vztahů bylo nutno systematizovat poznatky a odkrývat zákonitosti v lidském organizačním chování (prvky) i v organizacích jako celku (systémy).