Adaptační proces

1.) Proces, ve kterém se jedinec svojí aktivitou přizpůsobuje proměnlivému sociálnímu prostředí (okolí, sociální situaci), jeho snaha, se kterou se s tímto okolím vyrovnává. Restrukturalizací osobnosti včleňuje faktory okolí do svého vnitřního světa. Adaptační proces je významnou součástí socializace (viz) jako dimenze utváření osobnosti u dětí a mládeže a u dospělých jako dimenze dotváření osobnosti a její adaptace na měnící se podmínky prostředí. Stejně jako každý proces, lze i proces adaptační fázovat. Např. Sczepanski (Sociologie. Rozvoj problematiky a metod):

• psychologická reorientace,
• tolerance,
• akomodace - adaptace na konfliktní situace,
• asimilace - přizpůsobení, splynutí. Konečná fáze může mít různou intenzitu: od splynutí až po nepřijetí nových podmínek - nevčlenění se.

2.) V oblasti personálního řízení též orientační proces (orientace), tj. adaptační socializační a vzdělávací proces, který má za cíl usnadnit socializaci pracovníka do nového pracovního prostředí (při nástupu do podniku, ev. při přemístění a eliminovat eventuální adaptační stres (angl.: new employee anxiety), vyvolaný reakcí na novou pracovní situaci. Podnikový adaptační proces má tři cíle:

• seznámení s prací;
• vytváření vztahů ke spolupracovníkům, včetně nadřízených a podřízených a pochopení stylu práce;
• formování pocitu sounáležitosti zaměstnanců s firmou (viz též nástupní praxe).

Orientace (adaptace) pracovníků se zaměřuje na 3 oblasti: celopodniková orientace orientace v útvarové jednotce orientace na konkrétní pracovní místo informace obecného rázu, společné pro všechny pracovníky podniku detaily a specifika, kterými se útvar vyznačuje, společné informace pro pracovní místa v útvaru obsahově diferencované údaje podle charakteru a obsahu práce na konkrétním pracovním místě